More Website Templates @ TemplateMonster.com. November 21, 2011!
Na střeše
text M. Míčko, hudba P. Fremr
Na noční střeše sedíme, opřený o komín.
Prší, voda teče okapem a rezavým potrubím.
Tak ať si každej hlavou o zdi mlátí, hledá pravdu svou.
Tu naší nám nikdo nevyvrátí, ve světě nad střechou.
Na taškách sem tam roste mech, a jinde zatýká.
Ale jsme tu v klidu, žádnej spěch už se nás netýká.
Tak ať si dole hlavou o zdi mlátí, hledá pravdu svou.
Tu naší nám nikdo nevyvrátí, ve světě nad střechou.
Na noční střeše sedíme, o komín opřený.
O lásku se spolu dělíme, na kůži zmáčený.
Tak ať si všichni hlavou o zdi mlátí, hledaj pravdu svou.
Tu naší nám nikdo nevyvrátí, ve světě nad střechou.
Na noční střeše sedíme, opřený o komín…
Já na zrcadlo lehce dýchnul
text P. Žitek, hudba P. Fremr
Já na zrcadlo lehce dýchnul, prstem napsal jsem Ti vzkaz.
Nápad se mi v hlavě mihnul, úsměv jsem nechal větru na pospas –
s vírou, snad Ti ho předá, s vírou, snad Ti ho předá?
Tvé zrcadlo se opět blýská, na pohled v Tvůj prospěch odpoví.
Po mém vzkazu ani malá zmínka, zvedl se vítr a já slyším smích –
ten Tvůj, a zní jak výsměch, ten Tvůj, a zní jak výsměch.
Jablečná vůně z Tvých vlasů, v hlavě z ní nepořádek mám.
I když jsem možná k smíchu, Tvé zrcadlo opět zadýchám.
A můj prst vzkaz Ti načmárá, a můj prst vzkaz Ti načmárá.
Milá
text M. Míčko a P. Fremr, hudba P. Fremr
Ruka v ruce se svírá, tak je jim líp,
na ně hezky se dívá, prosím dejte mi pít.
Růže v sadu se dívá na okolní klid,
láska přichází – milá, prosím Tě, sviť.
Protože v dálce se blejská, to na časy, viď,
že přichází milá, probuď mě, sviť.
Otevři mi oči, abych viděl dál,
vždyť země se točí a cítím se jak král.
Snílek
text M. Míčko, hudba P. Fremr
Já jsem snílek a blázen, co má do želez být vsazen,
protože nepatří na zem, když sní…
Všichni známí už se stali trochu jiný, než jsme znali,
a já přemýšlím, zdali jsem tu sám.
Kde ještě nemám velký plány, neumím hrát na dvě strany,
ani v rukávech schovaný esa nemám.
A tak hledám těch pár bláznů, moc mi to nejde, troch váznu,
proto tady v tom prázdnu jsem jen sám.
Možná, že se jednou stanu tím, kdo zná i druhou stranu,
nakonec rozum dostanu, uvidím sám
Já v tom prostě zase lítám, kdoví, odkud to teď schytám
tak radši nepůjdu nikam, kde už ví,
že jsem snílek a blázen, co má do želez být vsazen,
protože nepatří na zem, když sní…
Že jsem byl snílek a blázen, co měl do želez být vsazen,
protože nepatří na zem, když sní.
Jenže já v tom prostě lítám, kdoví, odkud to zas schytám,
tak radši nepůjdu nikam, kde už ví…
Pohodová
text M. Míčko, hudba P. Fremr
Stromy nade mnou se sklání, když tu zase ležím sám
dole pod tou strání, kterou dávno znám.
Za ta léta, co jsem tu byl nevím kolikrát,
přesto mám tohle místo pořád stejně rád.
Ptačí písničky zpívat, ruku pod hlavu si dát,
na tu krásu kolem zírat, pak první řádky začít psát.
Nikdo však neumí popsat tu krásu všedních dnů,
proto zas muchlám další papír a zdravím pár tuláků.
Boty zout a nohy zchladit v potoce studeným,
nechat se větrem hladit a pak složit tělo znavený
do vysoký trávy, která létem zavoní,
a koukat, jak mraky plujou, těžko je někdy dohoním… boty zout…
Boty zout a nohy zchladit v potoce studeným,
nechat se větrem hladit a pak složit tělo znavený
do vysoký trávy, která létem zavoní,
a koukat, jak mraky plujou, těžko je někdy dohoním… boty zout…
Jak dál
text M. Míčko, hudba P. Fremr
Možná stokrát snad řek’ jsem „mám Tě rád“ a ty stojíš jak kámen sám.
Proč to zkouším zas, znovu ztrácím čas, nevím, kdy přestat mám.
Srdce buší a vázne hlas, když kolem mne projdeš zas.
Nemám sílu jít a skončit včas.
Zapomenout jen, začít novej den, jak lehký se to zdá.
Kde mám sílu vzít, bolest obejít, už se v tom nevyznám.
Srdce buší a vázne hlas, když kolem mne projdeš zas.
Nemám sílu jít a skončit včas.
Rád bych ze sna vstal a pak všechno vzdal, jednou se dočkám snad.
Začnu znovu žít a přestanu snít, řeknu „měl jsem Tě rád“.
Srdce buší, vázne hlas, už jsi kolem mne prošla zas.
Nemám sílu jít a skončit včas.
Sen
text M. Míčko, hudba P. Fremr
Splň, lásko, moje přání a zůstaň, co Ti brání,
do rána v světle svíček, dám Tvou krásu do písniček.
Pak ráno zas můžeš jít dál, mně nepomůžeš,
snad jindy se sejdem, vždyť o to přece nejde.
Až slunce v kalužích mi napíše jednu z nich,
budu hrát, bude hrát, budu hrát…
Jen slunce v kalužích teď ukrývá tvůj smích,
jsem sám, jsem sám, jsem sám…
Až tenhle sen skončí a navždy se rozloučí,
tak mi to stejně nedá a dál Tě budu hledat.
Pak slunce v kalužích z nás smyje každej hřích,
bude má, bude má, bude má…
Splň, lásko, moje přání…
Pod peřinou
text M. Míčko, hudba P. Fremr
Až budeš ráno ležet pod peřinou
napůl přikrytá, vlasy rozcuchaný,
tak Ti dám pusu na usmířenou
a zloba ukrytá už mě neporaní.
Jak noční můry k ránu zmizí,
doufám, že jednou, mi bude cizí.
Slova jak voda líně v řece plynou,
někdy poraní, jindy neublíží.
Tak proč bych měl si hned hledat jinou,
život nebude nikdy bez potíží.
A noční můry pomalu mizí,
tak snad mi jednou už budou cizí.
To jsem si říkal několik let
a čekal v naději, že se každej mění.
Teď ale vidím, když kouknu se zpět,
že ve Tvým případě žádná šance není.
A noční můry jen těžko mizí,
doufám, že jednou mi budou cizí.
Až budeš ráno ležet pod peřinou,
napůl přikrytá, vlasy rozcuchaný,
tak Ti dám pusu na rozloučenou,
Tvá zloba ukrytá už mě neporaní.
Jak noční můry pomalu zmizí
a už mi navždy budeš cizí.
Duha
text M. Míčko, hudba M. Míčko a P. Fremr
Déšť v ulicích smáčel prach,
Slunce kreslí duhu jako v pohádkách
a svět je krásnej, není zlej,
každej je šťastnej, tak se směj.
Přejdem tu duhu po špičkách,
musíme tiše, aby neuplách
skřítek, co hrnec zlata má,
a tajně si ho někde schovává.
Prej dobrým lidem trochu dá,
ale dřív, než cesta barevná
se v modři nebe rozplyne,
zpátky doma bejt musíme…
Jinak bychom tam zůstali
sami dva v pohádkách, co jsou jen pro malý.
A k čemu by nám potom byl
celej kopec zlatejch žil?
Tak se radši budem držet při zemi,
přesto věřím, zdá se mi,
že taky svůj hrnec zlata mám,
a tajně si ho někde schovávám…
Ukolébavka
text M. Míčko, A. Melnyková, hudba P. Fremr
Po setmění, když i klekánice spí, snad po sté ovečky počítá.
Neusíná a touha pálivá jí sametově něžně objímá.
Po malém princi se jí zase dneska stýská,
jeho růží touží se stát.
V duši jí pouštní blues flétnista píská
a ona unavená, chce už spát.
Léto voní a půlnoc přichází. Kdo ví, o čem se jí bude zdát.
Jenom pro ní teď víly přináší ty nejhezčí sny, co skřítci mohli dát.
O malém princi teď se jí zdává,
jeho růží může se stát.
Na poušti blues s flétnistou hrává,
už není unavená, už může spát.
List třešňový jí něžně přikrývá a ona klidně usíná.
Nic nepochopí, kdo na zámek zamyká, to vlání uvnitř nás.
Když piju sám
text M. Míčko, hudba P. Fremr
Když piju sám, ani čaj mi nechutná.
Přemýšlím, čím to může být?
Vždyť tolikrát už jsem ho ochutnal.
Jak najednou může jinej být?
Uvařím ho ještě jednou, Ty zatím vejdeš do dveří.
Než první lístky na dno sednou, že je zas dobrej, Ti uvěřím.
Zas piju sám, kafe mi nechutná.
Přemýšlím, čím to může být?
Krk za to dám, jsi to Ty samotná.
Tisíc chutí i vůní můžeš mít.
Uvařím ho ještě jednou, Ty zatím vejdeš do dveří.
Až první zrnka na dno sednou, že je zas dobrej, Ti uvěřím.
Uvařím ho ještě jednou a Ty zatím vejdeš do dveří.
Tak pojď si ke mně znovu sednout, dneska Ti všechno uvěřím…
Beruška
text M. Míčko, hudba P. Fremr
Jak beruška svých sedm teček, má taky tejden sedm dní.
Někdy se jenom líně vleče, jindy zas rychle uletí
Už sedmikrásky nepočítám, to, co mi vyjde, dávno vím.
Proto mezi týdny pořád lítám a doufám, že Tě uvidím, uvidím.
I zrnka v mých hodinách věčných mizely rychleji, než se zdá.
Tak si říkám, že je to snad lepší, že už Tě nikdy nepotkám.
Naposled rozloučím se s kytkou, kde jsem Ti první pusu dal.
Vzpomínky svážu pevnou nitkou a poletím zase dál, zase dál.
Jak beruška svých sedm teček, má taky tejden sedm dní.
Někdy se jenom líně vleče, jindy zas rychle uletí, uletí…
Má milá za řekou žije
text Langston Hughes, hudba P. Fremr
Má milá za řekou žije, a já nemám loď,
má milá za řekou žije, a já nemám loď.
Neumím dobře plavat, musel bych utonout.
Ta širokánská řeka je mezi mnou a ní,
ta širokánská řeka je mezi mnou a ní.
Proč jen tak široké řeky bývají.
Musím jít přes tu řeku, protože ji mám rád,
musím jít přes tu řeku, protože ji mám rád.
Protože bez své milé, bych mrtvej na zem pad.